Na začátku byl reálný kostkovaný ubrus. Lákal mne vztah mezi předmětnou malbou a geometrickou abstrakcí, kterým jsem se rozhodla zabývat. Stala se pro mne důležitá některá východiska abstrakce – zájem o řád a jeho narušování, barva, kompozice, malířský rukopis. Onen řád spočíval v přesném vymezení barevných pigmentů. Rozhodnutí pracovat pouze se čtyřmi barvami žlutou, červenou, zelenou a modrou se ukázalo jako přijatelná cesta pro vznik asi třiceti obrazů. V průběhu procesu umělecké činnosti jsem však stále více cítila, že už mi toto vymezení nestačí. Systematicky tedy začal být tento princip stále více narušován. Inspirovala jsem se barevnými kombinacemi, které ve svých obrazech využívali Paul Klee a Henri Matisse. Další prvek řádu se vymezoval na geometrii. Dbala jsem na to, aby všechny kompozice byly pouze lineárního charakteru. Princip skládání, jež se objevuje v některých obrazech, dokládá můj zájem o hranici mezi geometrickou abstrakcí a předmětnou malbou. Zároveň zde díky tomuto kompozičnímu řešení vzniká jakýsi „detail“, který využívám k upoutání divákovo pozornosti. Skrz malířský rukopis se nesnažím zachytit materiálnost věcí. Jde mi o zpřítomnění malby. Malířský rukopis se spolu se vznikající sérií proměňoval, na velkých formátech již téměř úplně mizí. Neusiluji o promalování jednotlivých ploch, nanášení barvy zde probíhalo jednou, maximálně ve dvou vrstvách. Díky těmto procesům zde dochází ke ztrátě okázalosti malby. Pro mé obrazy je také důležitý rytmus, konkrétně rytmus barevných pruhů. Důležitým prvkem je pro mne fascinace každodenností a všedností. Toto zaujetí si vykládám svým zájmem o vztah mezi vysokým a nízkým uměním. S fascinací všedností také souvisí můj zájem o geometrické dekory na ubrusech a utěrkách. Pod vlivem knihy od Malcolma Gladwela Mžik. Jak myslet bez přemýšlení,nepodceňuji okamžité nápady, jež si formou kreseb zaznamenávám. Po nějaké době tyto náčrty nechávám svázat do tvrdých desek, čímž vznikne jakási „kniha“, dokumentující mé neustálé přemýšlení nad daným tématem.