Ateliér a my galerie
Na začátku této série byla touha vyrovnat se s prostředím, ve kterém jsem se v té době nacházela. Jako studentka Favu jsem byla součástí ateliérového života. Každý den jsem se potkávala s několika lidmi, kteří v té době ovlivňovali můj život. Rozhodla jsem se udělat jejich portréty v nadlidském měřítku, které díky frontálnímu pohledu na diváka zírají a tím v něm probouzejí pocit nejistoty. Komunikace mezi kresbou a divákem je pro mne přenesením mého každodenního kontaktu se spolužáky. Kresbu tužkou jsem zvolila z toho důvodu, že mi umožňuje pracovat procesuálně, čímž se pro mě stalo kreslení jakousi meditativní činností. Stylizace je zde záměrná. Nesnažila jsem se vybudovávat detaily. Mé kresby fungují jako celek ve své jednoduchosti, klidu a harmonii. Jako celek mohou společně komunikovat a zaujmout diváka svou jednotou.
